Historie plemene

Aljašský malamut patří k nejstarším plemenům severských psů. Za oblast původu malamutů je považována severozápadní oblast Aljašky, kde až do konce 19. století byli malamuti jediným chovaným plemenem. Inuitské kmeny žily kočovným způsobem a v drsných podmínkách severu veškerý svůj majetek museli při svém putování vozit stále s sebou. Důležitá tedy byla tažná síla psů a poslušnost vůči kterémukoliv člověku, ale také odvaha a neohroženost při lovu a obraně své smečky, svého pána. Za své jméno vděčí malamuti inuitskému kmeni Mahlemutů. Tito domorodí obyvatelé byli tehdy misionáři a obchodníky považováni za kulturně vyspělý lid, své mohutné psy milovali a byli na ně patřičně hrdí. Mahlemuté vychovávali své psy ke spolupráci, čímž v nich posilovali smečkové vazby, ale i samostatnosti (pokud kmen trpěl nedostatkem potravy, byli psi do značné míry odkázáni na své lovecké schopnosti), oceňovali a rozvíjeli jejich inteligenci zděděnou po vlčích předcích. Malamuti byli používáni nejen k tahu saní a lodí a nošení břemen, ale také při lovu ledních medvědů, tuleňů a jiné zvěře. Díky dobrým chovným podmínkám, ale i skutečně tvrdé selekci při chovu (dle dobových zpráv, údajně pes, který projevil agresivitu vůči člověku, byl ihned utracen), se v malamutech uložila charakteristická přátelská povaha, která je odlišila od ostatních severských plemen. Mahlemuté tak vyšlechtili skutečně ideálního psa pro podmínky krutého severu a plně si uvědomovali jeho cenu. Dle dobových zpráv byli jejich psi velcí, robustní, velmi krásní a odolní, byli mnohem větší než sibiřští či grónští psi, navíc měli zvláštní srst, jejíž vlastnosti fascinují odborníky i dnes. Měli sklon k pravidelnější kresbě a méně barevných variant. Paul Voelker věřil, že malamut je nejstarším psím plemenem v Severní Americe.
Bez těchto statných, k lidem přátelských psů by se v těžkých podmínkách severu dalo těžko přežít, byla to neohrožená zvířata plně přizpůsobená výjimečně tvrdým podmínkám Aljašky.

Nová a lépe známá část historie malamutů se začala psát v roce 1896 za období 'Zlaté horečky', kdy zaplavili celou severní oblast Aljašky a Kanady zlatokopové. Ti brzy zjistili, že se také bez psích spřežení neobejdou. Psí spřežení, která se dala identifikovat jako malamuti, vozila poštu, potraviny i osobní majetek prospektorů a pracovala i pro Královskou kanadskou jízdní policii.
S příchodem bílých osadníků ale také započala i temná doba tohoto místního plemene a znamenala téměř jeho zánik. V letech 1909 až 1918 byly mezi prospektory velmi populární závody psích spřežení, malamuti byli těžcí, silní a vytrvalí psi, k tahu těžkých saní nejvhodnější, ale pro rychlostní závody příliš pomalí. Aljašský malamut tak málem vymizel kvůli křížení s jinými plemeny pro závody psích spřežení. Tato temná část období vývoje plemene se bohužel opakuje i v současné době, kdy jsou populární sprinty a někteří závodníci opět kříží plemena tak, aby psi byli co nejlepší pro tuto disciplínu, všiměte si kolik závodních spřežení je tvořeno skutečnými čistokrevnými saňovými psy, ať už malamuty, husky, či samojedy. Naštěstí tehdy psi ze spřežení museli být dostatečně všestranní aby mohli vykonávat i běžnou práci, jinak by se plemeno aljašský malamut asi vytratilo v závodním šílenství.
Situace se zlepšila až v roce 1926 kdy malamuti začali být rozmnožováni čistokrevným chovem. Nepochybný význam v této změně mělo i vyjádření R.S. Byrda, který při své poslední expedici na jižní pól označil aljašské malamuty za nejschopnější plemeno saňových psů.
Po svém příchodu na Aljašku v roce 1894 Arthur Walden, který sám používal psí spřežení, napsal knihu „A Dog Puncher on the Yukon“ - „Psí rohovník na Yukonu“ pojednávající o pracovních psech a jejich využití na Yukonu. Slavnou se stala jeho chovatelská stanice CHINOOK. Paní Eva Seeley s manželem se začali zajímat o toto plemeno po setkání se Scotty Alenem, který patří mezi největší osobnosti v historii sportu psích spřežení, sám choval aljašské malamuty a sibiřské husky, byl to on, který představil Evě Seeley jednoho ze svých psů, kterého považoval za pravého aljašského nákladního psa. Eva, která si psa zamilovala ho pojmenovala Rowdy of Nome a začala vyhledávat psy jeho typu. Manželé Seeleyovi tak založil slavnou linii KOTZEBUE, ale až v roce 1935 se dočkali plného uznání a toto psí plemeno bylo zaregistrováno pod názvem Alaskan Malamute. Chovatelská stanice KOTZEBUE dala světu první malamuty moderního typu, tak jak se s nimi již můžeme setkávat i my v našem evropském chovu. Prvními malamuty zaznamenanými v plemenné knize byli Gripp of Yukon jež se stal i prvním šampionem plemene, Rowdy of Nome a Taku of Kotzebue.
K popularizaci zatím neuznaného plemene přispělo i v roce 1932 předvedení spřežení aljašských malamutů na olympiádě v Lake Placid.
Další nepříznivou dobou pro malamuty bylo období druhé světové války, kdy bylo velké množství saňových psů využito pro armádní účely. Tažní psi se dostali tam, kde technika v těžkém terénu a tuhých zimách selhávala, používali se též jako záchranářští a lavinoví psi. K velkým ztrátám za války je potřeba také připočítat i ztráty při expedicích do Antarktidy. Paul Voelker, zakladatel linie M'LOOT si tak v likvidačním obchodě mohl koupit dva psy, kterými následně posilnili zdecimovanou chovnou základnu. K nejslavnějším psům z této stanice patřil Gentleman Jim, který se dostal do Síně slávy pracovních psů.

Standard plemene byl registrován v AKC v roce 1936 a první šampionkou se stala o sedm let později fena Ooloo M'lot. První klubová výstava AMCA se uskutečnila v roce 1952 a následovala hned další o rok později, kde zvítězila fena Arctic Storm of Husky-Pak a pes Chief of Husky-Pak chovatele Roberta J. Zollera. Šampion Cherokee of Husky-Pak získal titul klubový vítěz roku třikrát po sobě a šampion Cliquot of Husky-Pak se stal oficiálním symbolem Alaskan Malamute Club of Amerika - AMCA.
V roce 1969 vyhrál pár malamutů Glacier's Storm Kloud's a Timberlane Storm Kloud's z chovatelské stanice paní Nancey Russell Storm Kloud's na Best Show Wetminster Kennel Club. Tito psi se už objevují i v rodokmenech u nás chovaných malamutů.

 Historie chovu plemene v našich zemích

Chov aljašských malamutů započal v Českoslovenku v roce 1981 prvním vrhem feny Alekka of Nome, která byla importována z SRN roku 1980 paní Hanou Petrusovou, která tím založila první chovatelskou stanici aljašských malamutů v tehdejší ČSSR. Otcem tohoto vrhu byl texasský šedobílý pes Sakeetawa's Amaguk. Feny Attunga, Attooktoa a Alaska del Monte z tohoto spojení zůstaly v republice a staly se matkami dalších vrhů a jejich majitelé založily tři nové chovatelské stanice. V roce 1982 se narodily 3 vrhy od fen Alekky of Nome, Parka von Mount Kinley ze stanice del Monte a Athabasca of Midnite Sun dovezené z Kanady do stanice Alberta. Otcem těchto štěňat byl šedobílý Iltschi von Mount Kinley.
V roce 1984 se chovná základna fen rozšířila, když přibyly mladé feny z už místního chovu. Po importovaném psu Saskatchewan of Mistahiya se narodilo 5 vrhů, a to s fenami Attunga, Blizzard a Crazy del Monte, Athabasca of Midnite Sun a Alekka of Nome.
V roce 1985 se narodilo 11 vrhů ze 13 krytí. Krycí psi byli Alaskan a Akela Alberta, Black Alberta, Bílý Tesák del Monte, Elukka del Monte, Amaguk of Magnolia, Jotom's Mescalero, Mister T Grandson a Tamanak Chimminuk, feny Alekka of Nome, Attunga del Monte, Attoktoa del Monte, Daisy del Monte, Aljaška Alberta, Eluktuk del Monte, Alattna of Magnolia, Parka v. Mount Kinley, Blizzard del Monte, Dakota del Monte, Alatna Volání divočiny. Do konce roku 1985 bylo v tehdejší ČSSR zapsáno 136 štěňat aljašských malamutů a došlo i na vývoz štěňat do SRN, NDR, Polska, Švýcarska a SSSR.
V roce 1989 k nám byla importována nová linie z Belgie, fenky Jouka-Jouwiniak of Keewatin, Cold Valley's My Edition Pour Bijou a Cold Valley's Moment of Tigara do stanice Del Monte. Z Itálie byli importováni sourozenci fena Perla Ionica di Latina a psi Lion Flamingo di Latina, Xefalu Ipuk di Latina, Chorusline Wolf di Latina. Z Kanady byl importován pes Araluk of Alayuk do Alberty a z Aljašky bratr a sestra Kaitu's Koyuk of Taralaste a Kaitu's Kiska of Taralaste do Nenany a fena Cold Valley's My Favorite Bijou do chavatelské stanice Od půlnočního slunce. Všichni tito jedinci byli využíváni v chovu v letech 1989- 1997.
V roce 1993 byl z Belgie dovezen od paní Anity Muspach plemeník a budoucí multišampion Rex Cold Valley of Keema's Wolf Pak do chavatelské stanice Navarama. Použití tohoto psa v chovu vedlo k výraznému zlepšení povah a exterieru aljašských malamutů u nás. V tomtéž roce byla též nakryta Conny na Hořence světovým vítězem Storm Kloud's Cyrus Rex Valley.
V roce 1996 byla importována fena Cold Valley's Tum Maxime do chovatelské stanice Shamanrock.
V roce 1997 byli importováni do chovatelské stanice Shamanrock dva sourozenci, pes Kid de Soto Riofrio a fena Brenda de Soto Riofrio.
Roku 1998 byla nakryta v Polsku belgická fena Cold Valley's Selection Line Overnigtrain českým psem Believe in the Win Montego. Do ČR Byla dovezena fena Forti Frotuna Canyon de Chelly.
V roce 1998 byla také uměle inseminována fen Eagle Wing Navarama z chovatelské stanice Aleutia slavným americkým psem Poker Flat's Yukon Law (Taolan Fying Colours + Poker Flat's Dark of the Moon). V této době dosáhla kvalita českého chovu takové úrovně, že malamuti z českého chovu začali být žádáni ve všech zemích Evropy.
V roce 1999 byl k nám importován belgický pes Antarctic Explorer Xpect No War do chovatelské stanice Siwash Legend a pes z USA Totem's Spirit in the Sky do stanice Marisky.
V roce 2000 belgický pes Northern Lighting Timba kryl fenu Bijou od Severního slunce z chovatelské stanice Navarama, Daystar del Biagio fenu Ebony Snow Navarama ze stanice Arctic Snow a pes importovaný z USA do Polska Storm Kloud's Hhudson Icy Wind fenu Cardif Rex od Vranského potoka ze stanice Stormyth. Z Itálie byli importováni malamuti Lanco del Biagio do stanice Blue Fox a v roce 2001 Brad Pitt del Lago degli Orsi do stanice Inditarod.
V roce 2002 byli užíváni, kromě českých odchovů, dovezení krycí psi Antarctic Explorer Xpect No War a Blix of Step Hill. Dále byla kryta fena Forti Fortuna Canyon de Chelly belgickým psem Moon Song's Heaven on Earth a First Lady Shamanrock švédským psem dovezeným do Dánska Mackinaw Cosmic Connection.
V roce 2004 byla uměle oplodněna fena First Lady Shamanrock z chovatelské stanice Inditarod americkým psem Uyak Aleut Alex.
V chovatelské stanici Stormyth byli jako krycí psi používáni v roce 2002 a 2004 Asterix Pameyut Aleutia a v roce 2003 Chinook Dream Navarama Mal.
V roce 2005 byl v AMKČR použit v chovatelské stanici Navarama Mal jako krycí pes malamut spojující nejlepší americké linie Terrapin's Talisman Polartrax ze Švédska (Sno Klassik Above the Rim + Terrapin's Itsa long Strange Trip) a v chovatelské stanici Stormyth aljašský malamut pocházející z jedné z nejstarších amerických chovatelských stanic Williwaw's Anakin Skywalker (Sno Klassik Above the Rim + Williwaw's Wintuaq Mackqui). Tento pes byl importován spolu se svou sestrou do dánské chovatelské stanice Juneau.
Dále byli v roce 2005 použiti importovaní plemeníci v chovatelské stanici Inditarod a Polární úsvit - pes Brad Pitt del Lago Degli Orsi a ve stanici Shamanrock Give a Littlebit del Whymper delle G. Jorasses a Guisky de Jungla Negra. V roce 2005 byla z Polska importována fenka Ittauik's Lady Z Snieznej doliny ze spojení Iron Rock Navarama Mal a Misza z Muchnic.
 

Prameny nejstarší historie:  různé publikace, malamuteworld.com, Kateřina Scheuflerová - stormyth.net, z historie českého chovu: Zpráva poradce chovu AM paní H. Petrusové z r. 1986, článek z bulletinu AMKČR 4/2004 paní Lenky Juhaňákové, zpravodaje KSP, bulletiny AMKČR.